Konstrukce vozovky

Vozovka je zpevněná část pozemní komunikace. Skládá se z vrstev vozovky, které se z hlediska jejich funkce rozdělují na vrstvy:

Krytové s rozdělením na vrstvu obrusnou, která tvoří povrch vozovky a je přímo ovlivňována účinky dopravy a klimatickými, a vrstvu ložní, která napomáhá funkci obrusné vrstvy a není nutná u vozovek nižšího významu.

Podkladní, která má hlavní nosnou funkci vozovky spočívající v roznosu zatížení a omezení účinku zatížení na zemní těleso. Obvykle se rozděluje na horní a spodní podkladní vrstvy.

Ochrannou vrstvu, která má rovněž nosnou funkci, funkci přerušovací k zamezení pronikání vody do vozovky kapilárním vzlínáním, infiltrační k zamezení pronikání podložní zeminy do vrstvy ochranné a podkladních vrstev; přispívá k ochraně vozovky před účinky mrazu v podloží. Pokud plní i funkci drenážní (plošná drenáž) k odvedení vody pronikající vozovkou nebo z podloží či zemního tělesa, pak se taková vrstva nazývá podsyp.

Vlastnosti konstrukčních vrstev
Vrstvy vozovky se rozdělují podle použitých materiálů, což dokumentuje tabulka. Pro konstrukční vrstvy je podstatná jejich odezva na zatížení vyjádřená jejich reologickými vlastnostmi a způsobem porušování. Reologické vlastnosti charakterizují způsob přetváření látky pod zatížením v závislosti na čase a znázorňují se reologickými modely a diagramy

Za materiály pružné (elastické) lze v rozsahu běžného zatížení považovat vrstvy zpevněné cementem, tedy cementový beton, kamenivo stmelené cementem a stabilizace zemin cementem. Tyto vrstvy se přetvářejí prakticky přímo úměrně velikosti zatížení.

Vazké (viskózní) vlastnosti jsou charakteristické pro kapaliny. Ze silničních materiálů asfalt ve vrstvách stmelených asfaltem a voda v soudržných zeminách způsobují vazkopružné přetváření. Toto přetváření je výrazně závislé na charakteru zatížení, čím rychlejší je zatížení (kratší doba působení zatížení), tím méně se vrstvy přetvářejí. Při dlouhodobém zatížení zůstává po odtížení část deformace jako trvalá.

Asfaltové vrstvy mají výraznou závislost vazkých vlastností na teplotě. Při teplotách pod -10C až 0C (podle druhu a obsahu asfaltu) se směsi přetváří převážně pružně a porušení charakterizuje síť trhlin. Od teploty 30C až 40C se trhliny nevytvářejí a dochází k rychlejšímu nárůstu trvalých deformací. Při namáhání, které překročí vnitřní tření kameniva, se asfaltová směs trvale přetváří nade všechny meze (naprosto technologicky vadná směs).

Podle reologických vlastností se pak krátce vozovky s cementobetonovým krytem nazývají vozovky tuhé, jsou pružné a porušují se trhlinami. Pokud jsou cementem stmelené vrstvy překryty asfaltovými vrstvami, pak se vozovky nazývají polotuhé a mají porušování obojí, vznikají jak trhliny v důsledku pružného přetváření a tepelného namáhání cementem stmelených vrstev, tak trvalé deformace v asfaltových vrstvách. Vozovky s asfaltovými, nestmelenými, prolévanými vrstvami i vozovky s krytem z dlažby a tvárnic jsou souhrnně netuhé, porušují se trvalou deformací jak asfaltových vrstev, tak celé vozovky, tak trhlinami v případě chladného počasí.